Vyrovnávání ve freedivingu: Jediná dovednost, která rozhoduje mezi povrchním a skutečným volným potápěním

Pamatujete si svůj první pokus o freediving? První metr, dva, tři – úžasné. Pak čtyři, pět – a najednou ten pocit. Tlak v uších. Ne bolestivý, ale... nepříjemný. Varovný.

Zkusíte to, co znáte z letadla – Valsalvův manévr. Zacpete si nos a tlačíte. A funguje to! Uši prasknou, tlak zmizí. Pokračujete dolů.

Šest metrů, sedm. Znovu ten tlak. Znovu Valsalva. Tentokrát to trvá déle. Musíte tlačit víc. Osm metrů – tlačíte ještě silněji. A pak... nic. Prostě to nefunguje. Tlak narůstá, bolest přichází, musíte nahoru.

„Možná mám něco s ušima,“ říkáte si. „Možná prostě nemůžu jít hlouběji.“

Ne. S ušima je všechno v pořádku. Problém je v technice. Používáte nástroj z letadla na práci, která vyžaduje profesionální vybavení a potřeby pro freediving.

A právě tady většina začínajících freediverů uvízne. Ne na pěti metrech proto, že by nemohli déle zadržet dech. Ne proto, že by neměli kondici. Ale proto, že neumějí vyrovnávat.

Tip: Veškerou potřebnou výbavu pro freediving seženete v e-shopu Sopras Apnea.

Proč Valsalva přestává fungovat (a proč vás to může zranit)

Valsalvův manévr je jednoduchý. Zacpete si nos, zavřete ústa, tlačíte proti uzavřeným dýchacím cestám. Tlak vzduchu v plicích se zvýší, vzduch projde Eustachovými trubicemi do středního ucha a vyrovná tlak.

Funguje to v letadle. Funguje to při potápění s lahví. Funguje to i při freedivingu – ale jen do určité hloubky.

Problém je fyzikální. Když klesáte do hloubky, tlak vody komprimuje vzduch v plicích. Na deseti metrech máte v plicích polovinu objemu vzduchu než na hladině. Na dvaceti metrech třetinu. Na třiceti čtvrtinu.

A Valsalva potřebuje tlak. Potřebuje, abyste měli dost vzduchu v plicích na vytvoření přetlaku. Čím hlouběji jdete, tím méně vzduchu máte, tím těžší je vytvořit dostatečný přetlak.

Na pěti metrech je Valsalva snadná. Na deseti už musíte tlačit víc. Na patnácti může být téměř nemožná.

A pak je tu druhý problém – bezpečnostní. Když tlačíte silně proti uzavřeným dýchacím cestám, zvyšujete tlak v celém hrudníku. Včetně srdce a plic. Opakované silné Valsalvovy manévry můžou poškodit hlasivky, způsobit barotrauma, v extrémních případech i závažnější zdravotní problémy.

Potřebujete jinou techniku. Techniku, která funguje v jakékoliv hloubce. Techniku, která nepotřebuje sílu, jen dovednost.

Potřebujete Frenzel.

Frenzel: technika, která vypadá jednoduše (a není)

Frenzelova technika vyrovnávání je pojmenovaná po Hermannu Frenzelovi, německém lékaři a pilotovi z druhé světové války. Vyvinul ji pro piloty bombardérů, kteří potřebovali rychle vyrovnávat při prudkých sestupech.

Princip je geniálně jednoduchý: místo abyste používali vzduch z plic, používáte vzduch z úst. Pohybem jazyka a hrtanu komprimujete malé množství vzduchu v ústní dutině a tento komprimovaný vzduch tlačíte do Eustachových trubic.

Zní to jednoduše. Ale naučit se to je jako naučit se jezdit na kole – potřebuje to praxi, pády, frustraci, a pak najednou to cvakne a je to snadné.

Jak to funguje krok po kroku:

Uzavřete hlasivky. Představte si, že děláte začátek kašle, ale nezakašlete. Jen zavřete hlasivky. Vzduch z plic nemůže projít.

Zacpěte nos. Jak jste zvyklí.

Tlačte jazykem nahoru. Ne trochu – hodně. Jazyk jde nahoru k patru, jako byste říkali „K“ nebo „G“. Současně svaly hrtanu komprimují vzduch v ústech.

Vzduch je vytlačen do Eustachových trubic. Uši prasknou. Tlak je vyrovnaný.

Celý proces trvá zlomek sekundy. A na rozdíl od Valsalvy nepotřebuje vzduch z plic – funguje stejně dobře na třiceti metrech jako na třech.

„Čteš to a myslíš si: to je snadné,“ říká Pavel, instruktor freedivingu s patnácti lety zkušeností. „Pak to zkusíš a zjistíš, že vůbec nevíš, jak pohybovat jazykem tímto způsobem. Protože normálně to neděláme. Je to jako naučit se hýbat ušima – technicky možné, ale vyžaduje to naučit mozek ovládat svaly, které jsi nikdy vědomě nepoužíval.“

Proč se to většina lidí nikdy nenaučí (a proč byste měli)

Zde je smutná pravda: většina rekreačních freediverů nikdy pořádně nezvládne Frenzel. Spokojí se s Valsalvou, zůstanou na hloubkách kolem deseti metrů a řeknou si, že to stačí.

A možná to stačí. Pokud vás těch deset metrů uspokojuje, není důvod měnit systém.

Ale pokud někdy cítíte frustraci z toho, že nemůžete jít hlouběji... pokud vás štve, že musíte nahoru ne proto, že by vám došel dech, ale proto, že nemůžete vyrovnat... pokud vás zajímá, jaké to je tam dole, kde jste ještě nebyli...

Pak stojí za to investovat čas do učení Frenzelu.

A je to investice. Ne týden. Ne měsíc. Někteří lidé to pochopí za dva týdny. Jiní potřebují půl roku. Ale když to jednou umíte, máte to navždy.

Markéta bojovala s Fenzelem tři měsíce. „Bylo to frustrující,“ přiznává. „Každý den jsem trénovala doma. Před zrcadlem, v autě, při čekání na autobus. Zavřít hlasivky, jazyk nahoru, tlačit. Pořád dokola. A nic.“

„Pak jednoho dne – prostě to cvaklo. Sedím v kanceláři, nudím se, zkouším to znovu, a najednou cítím, jak se uši vyrovnaly. Bez námahy, bez tlačení z plic. Jen pohyb jazyka.“

„První ponor po tomhle? Šestnáct metrů. Bez bolesti, bez problémů. A uvědomila jsem si – celé roky jsem uvízla na deseti metrech ne proto, že bych na víc neměla, ale proto, že jsem neměla správný nástroj.“

Trénink na suchu: kde se učí 90 % dovednosti

Tady je dobrá zpráva: většinu práce na Frenzelu můžete udělat doma. V posteli. Na gauči. V kanceláři. Kdykoliv, kdekoliv.

Protože Frenzel není o síle nebo kondici. Je o neuromuskulární kontrole – o naučení mozku ovládat svaly způsobem, který jste nikdy předtím nedělali.

Cvičení 1: Uzavření hlasivek

Začněte tím, že se naučíte cítit hlasivky. Zkuste začátek kašle, ale nekašlete. Nebo řekněte „uh-oh“ a zastavte se v půlce. Cítíte to zavření v hrdle? To jsou hlasivky.

Trénujte to. Otevřít, zavřít. Otevřít, zavřít. Deset minut denně. Zní to zvláštně, ale funguje to.

Cvičení 2: Pohyb jazyka

Dejte jazyk nahoru k patru. Teď ho tlačte ještě výš, silněji, jako byste chtěli „prolomit“ patro. Současně říkejte „K“ nebo „G“ – cítíte ten pohyb vzadu v hrdle?

To je základ Frenzela. Jazyk nahoru, hrtanové svaly se kontrahují, komprimují vzduch.

Trénujte to denně. Se zacpaným nosem a se sevřenými (přimáčknutými) ušními boltcemi prsty zkuste ten pohyb – měli byste cítit mírný tlak v uších.

Cvičení 3: Celý proces

Teď to spojte dohromady. Zavřete hlasivky. Zacpěte nos. Jazyk nahoru a tlačte. Nic z plic – jen jazyk a hrtanové svaly.

Pokud to děláte správně, měli byste cítit, jak se uši vyrovnají, aniž byste jakkoliv použili plíce. Žádné tlačení břicha, žádné napínání hrudníku. Jen pohyb v ústech a hrdle.

Zpočátku to možná vůbec nepůjde. Pak to půjde občas. Pak občas a více. Pak většinou. A pak pokaždé.

„První dva týdny jsem si myslel, že jsem neschopný,“ směje se Jakub, který se Frenzel naučil loni. „Všichni říkali: prostě to udělej. A já jsem netušil, co mám udělat. Jazyk kam? Jaké svaly? Co to sakra má znamenat ‚zavřít hlasivky‘?“

„Pak jsem našel online komunitu, kde lidi sdíleli tipy. A hlavně – ujistili mě, že je normální, že to trvá. Že to není o inteligenci nebo talentu. Je to o cvičení něčeho, co tvoje tělo nikdy předtím nedělalo.“

„A měli pravdu. Stačilo jen pokračovat. Každý den pár minut. A najednou to tam bylo.“

Hands-free: další level, který není nutný (ale je úžasný)

Když zvládnete základní Frenzel, možná narazíte na termín „hands-free equalization“ – vyrovnávání bez rukou.

Princip: naučíte se volně ovládat svaly, které normálně uzavírají nosní průchody. Pak můžete vyrovnávat bez nutnosti si zacpávat nos rukou.

Je to nutné? Ne. Většina freediverů používá ruku celý život a je spokojená.

Je to výhoda? Ano. Obrovská. Obě ruce volné pro plavání znamenají lepší hydrodynamiku, menší odpor, plynulejší pohyb. Profesionální freediveři téměř všichni používají hands-free.

Je těžké se to naučit? Ještě těžší než základní Frenzel. Může to trvat rok. Ale když to umíte, je to jako jezdit na kole – už to nikdy neztratíte.

Sofie se hands-free učila osm měsíců. „Byla to noční můra,“ směje se. „Frenzel mi trval měsíc. Hands-free osm měsíců neustálého tréninku. Každý den, minimálně půl hodiny.“

„Ale první ponor bez rukou? To byl jiný svět. Ruce podél těla, nebo v hydrodynamické pozici napřed. Žádné zastavování, žádné hledání nosu, žádné přerušení. Jen plynulý sestup. A uvědomila jsem si – tohle je ten rozdíl mezi amatérem a profesionálem.“

„Ale upřímně? Pro většinu lidí, kteří se potápějí rekreačně, hands-free není nutnost. Frenzel s rukou stačí na 99 % situací.“

Časté problémy a jak je řešit

Problém 1: „Cítím, jak se vzduch vrací z uší zpátky do úst.“

Řešení: Neuzavíráte hlasivky správně. Vzduch uniká zpátky z Eustachových trubic do úst a pak do plic. Trénujte cvičení 1 – uzavření hlasivek. Když jsou správně zavřené, vzduch nemůže projít zpátky.

Problém 2: „Tlačím jazykem, ale nic se neděje.“

Řešení: Pravděpodobně nepoužíváte správné svaly. Zkuste silně říct „K“ nebo „G“ – cítíte ten pohyb vzadu v hrdle? To je ono. Není to jen jazyk – jsou to i hrtanové svaly.

Problém 3: „Zvládám to na suchu, ale pod vodou to nefunguje.“

Řešení: Pod vodou je všechno těžší kvůli stresu a rozptýlení. Začněte mělko – na dvou, třech metrech. Tam si vyzkoušejte Frenzel opakovaně, dokud to nebude automatické. Pak postupně hlouběji.

Problém 4: „Funguje mi to jednou dobře, příště vůbec.“

Řešení: To je normální na začátku. Konzistence přichází s praxí. Pokračujte v tréninku na suchu. Každý den. Postupně se to stabilizuje.

Problém 5: „Bolí mě hlava po tréninku Frenzela.“

Řešení: Tlačíte příliš silně. Frenzel nemá být násilný. Je to jemný, kontrolovaný pohyb. Pokud vás po tréninku bolí hlava nebo krk, děláte to příliš agresivně. Snižte intenzitu, zvyšte frekvenci.

Kdy je čas vzdát to a jít k lékaři

Někdy problém není v technice. Někdy je anatomický.

Pokud trénujete Frenzel několik měsíců poctivě, každý den, a pořád to prostě nejde... pokud cítíte bolest při pokusech... pokud máte problémy i s běžnou Valsalvou v letadle...

Je čas navštívit ORL specialistu se zkušeností s potápěči. Některé anatomické varianty – například úzké Eustachovy trubice – mohou vyrovnávání komplikovat nebo znemožnit.

Není to časté. Většina lidí může s trpělivostí Frenzel zvládnout. Ale pokud patříte k těm nešťastným pár procentům, je lepší to vědět než roky bojovat s něčím, co prostě nejde změnit.

David zjistil po půl roce neúspěšného tréninku, že má chronickou alergickou rinitidu, která ztěžovala vyrovnávání. „Dva měsíce léčby, pak znovu trénink Frenzela, a najednou to šlo,“ říká. „Celou dobu to nebyl můj mozek nebo technika – byl to zánět, který blokoval průchodnost.“

Proč to stojí za námahu

Učit se Frenzel je frustrující. Je to čas, energie, nekonečné opakování něčeho, co zprvu nefunguje.

Ale pak přijde ten moment.

Moment, kdy plavete dolů, uvolněně, plynule, a každých pár metrů jen pohyb jazyka – cmuk, cmuk, cmuk – a uši jsou vyrovnané. Bez přerušení, bez zastavování, bez tlačení z hrudníku.

A najednou není bariéra na deseti metrech. Je na dvaceti. Pak třiceti. Pak... kdo ví.

Ne proto, že byste byli silnější nebo měli lepší kondici. Ale proto, že jste odstranili technickou překážku, která vás celou dobu brzdila.

A uvědomíte si: všechny ty roky, kdy jste si mysleli, že nemůžete jít hlouběji, to nebyl limit vašeho těla. Byl to limit vaší techniky.

Petra se naučila Frenzel po čtyřech měsících tréninku. „První rok freedivingu jsem byla frustrovaná,“ říká. „Myslela jsem, že mám slabé plíce nebo špatnou kondici. Pak jsem se naučila Frenzel a během měsíce jsem byla na dvaceti metrech. Plíce jsou stejné. Kondice je stejná. Ale technika? Úplně jiná.“

„A nejlepší je, že teď, když jdu dolů, nepřemýšlím o vyrovnávání. Je to automatické. Můžu se soustředit na krásu kolem, na pohyb, na prožitek. Vyrovnávání už není problém, který řeším. Je to jen věc, která se děje.“

To je cíl. Ne dokonalá technika jako taková. Ale svoboda, kterou vám dává. Svoboda jít tam, kam jste chtěli. A užívat si to.