Jak se naučit na kytaru tak, abyste ji brali na túry
K hraní u ohně nebo na chatě nepotřebujete noty ani roky lekcí. Stačí zvládnout pět až šest základních akordů, plynule je přehazovat a držet jednoduchý rytmus. S tím doprovodíte velkou část trampských a lidových písní. Pak už zbývá vyřešit, jakou kytaru unesete na zádech a jak ji dostat na místo bez poškození.
Prvních šest akordů
Začněte akordy, které se v táborákových písních objevují nejčastěji: G, C, D, Em, Am a E. Každý se učte zvlášť, dokud nezní čistě bez drnčení strun. Pak přecházejte mezi dvojicemi, které jdou v písních po sobě, třeba G a C nebo Am a Em.
Prsty budou první týdny bolet. Bříška se postupně zpevní a hraní přestane být nepříjemné. Je lepší cvičit patnáct minut denně než dvě hodiny jednou za týden.
Akord F s přiloženým prstem přes všechny struny je pro začátečníky zkouškou trpělivosti. Dokud ho nezvládnete, můžete hrát jeho zjednodušenou verzi na čtyřech strunách.
Rytmus je důležitější než počet akordů
Posluchači u ohně odpustí jednodušší akord, ale ne rozházený rytmus. Naučte se nejdřív základní úhoz dolů a nahoru ve stálém tempu a teprve potom zkoušejte složitější vzory.
Pomáhá metronom nebo hraní podle nahrávky. Přehazování akordů musí stihnout tempo písně, ne naopak. Pokud nestíháte, zpomalte celou píseň, ne jen místo přechodu.
Zpěvník s akordy a výběr písní
Zpěvníky s akordy nad textem jsou pro hraní u táboráku nejpraktičtější. Vybírejte písně s malým počtem akordů a dobře známým textem, aby se mohli přidat ostatní.
Ladění písně podle hlasu je samostatná dovednost. Pokud vám melodie sedí příliš vysoko nebo nízko, pomůže kapodastr, svorka na krk kytary, která posune tóninu bez nutnosti učit se nové akordy.
Jakou kytaru vzít na túru
| Typ | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|
| Klasická kytara s nylonovými strunami | Měkčí struny, šetrnější k prstům | Velká a citlivější na vlhkost |
| Akustická kytara s kovovými strunami | Hlasitější, výraznější zvuk venku | Těžší, tvrdší struny |
| Cestovní kytara s kratší menzurou | Menší a lehčí, vejde se na batoh | Slabší zvuk, menší ozvučná deska |
| Ukulele | Velmi lehké, snadné akordy | Jiné hmaty než kytara, tišší |
Na delší přechody s velkým batohem se nejvíc hodí cestovní kytara. Na chatu, kam dojedete autem, vezměte klidně svou běžnou.
Drahý nástroj s masivním dřevem do mokrého lesa nepatří. Starší levnější kytara se zvukem, se kterým jste spokojení, vám na túrách udělá stejnou službu.
Obal, popruhy a nošení
Měkký obal chrání před prachem, ale ne před nárazem. Polstrovaný obal s popruhy na záda je kompromis mezi ochranou a hmotností. Pevný kufr se na túry nehodí.
Nesete-li i batoh, upevněte kytaru tak, aby nevychylovala těžiště do strany a nezachytávala o větve. Při přelézání kamenů nebo v hustém lese ji raději neste v ruce.
V autobusu a ve vlaku kytaru nedávejte do zavazadlového prostoru pod jiné věci. Krk je nejcitlivější místo a snadno praskne.
Vlhko, teplo a mráz
Dřevo kytary reaguje na změny teploty a vlhkosti. V mokrém stanu nebo po přeháňce kytaru osušte a nechte v obalu na suchém místě. Nenechávejte ji na přímém slunci ani v rozpáleném autě, protože se může uvolnit lepení kobylky.
V zimě nevytahujte kytaru z obalu hned po příchodu z mrazu do teplé chaty. Nechte ji alespoň půl hodiny aklimatizovat, aby lak nepopraskal.
Náhradní sadu strun, ladičku a trsátka vozte v kapse obalu. Struny venku praskají častěji a nové se během prvních hodin vytahují, takže je budete ladit několikrát za večer.
Zdroje
- Klub českých turistů
- Návody výrobců hudebních nástrojů k péči o kytaru
Publikováno: 02. 07. 2026
Kategorie: Zážitky